Červenec a srpen jsou považovány za měsíce astronomii zaslíbené i přes poměrně krátké noci, kdy Slunce klesá jen málo stupňů pod obzor. Tou zásadní výhodou jsou dostatečně vysoké noční teploty, při kterých člověku nepřimrzají prsty k dalekohledu.
|
Obr. 1: Devatenáct fragmentů komety 57P na fotografii pořízené teleskopem o průměru 2,2 m, který je umístěn na havajské sopce Mauna Kea. Snímek vznikl složením několika fotografií a zachycuje oblast o délce 30 obloukových minut. [1] |
Zatímco v minulých třech letech byla letní obloha vždy ozdobena poměrně jasnou kometou (srpen a září 1999 - C/1998 H1 Lee 8 mag; červenec 2000 - C/1999 S4 (LINEAR) 5 mag; červenec a srpen 2001 - C/2001 A2 (LINEAR), 5 mag), letošní léto takovou podívanou nenabídne. Jasné jarní komety v čele s C/2002 C1 Ikeya-Zhang se pomalu vytrácejí a žádná z očekávaných pravděpodobně nedosáhne hranice jasnosti 10 mag. Tou nejnadějnější v tomto směru je periodická kometa 46P/Wirtanen s očekávanou jasností 10,5 mag koncem srpna. Mávšak v současnosti velmi nevýhodnou polohu pro pozorování – nachází se na rozhraní zimních souhvězdí Býka a Orionu. Zajímavostí posledních týdnů je však kometa 57P/du Toit-Neujmin-Delporte.
Periodická kometa 57P/du Toit-Neujmin-Delporte byla nezávisle objevena hned trojicí pozorovatelů koncem července roku 1941. V rozmezí osmi dnů ji spatřili Daniel du Toit z Jihoafrické republiky, Grigorij N. Neujmin ze Sovětského svazu a Eugéne Joseph Delporte z Belgie. Kometu ohodnotili jako velmi difúzní objekt s centrální kondenzací o jasnosti 9-10 mag.
Na základě pozorování byla stanovena dráha komety a její návrat byl předpovězen na leden roku 1947. Přesto, že byly započteny gravitační vlivy velkých planet Jupiteru a Saturnu, kometa zůstala nezpozorována a to i při předpokládaných výhodných návratech v letech 1952 a 1958, kdy byla očekávána jasnost kolem 12-13 mag. Kometa nebyla znovu nalezena až do roku 1970, patrně v důsledku těsného průchodu kolem Jupiteru v roce 1954, který způsobil výrazné změny dráhy.
V již zmíněném roce 1970 provedl B.G. Marsden nový výpočet dráhy na základě původních měření polohy z roku 1941 a nalezl odchylku v poloze o ±10 dní. Vytvořil tedy nový model, v němž byly zahrnuty i dva těsné průlety kolem Jupiteru v letech 1954 a 1966. Ukázalo se, že gravitační vliv tělesa jako je Jupiter způsobil změnu oběžné periody z původních 5,5 roku (1941) na 5,9 roku (1954) respektive 6,6 roku (1966). Z výpočtu dále vyplynulo, že vliv Jupiteru se na změnách dráhy projevil následujícím způsobem. Čím kratší totiž byla původní perioda v roce 1941, tím delší musela být oběžná doba po průletech kolem Jupiteru a obráceně. Na základě této úvahy stanovil průchod periheliem na 8. října 1970 s předpokládanou chybou ±5 dní. Kometa byla znovu nalezena 6.července 1970 Charlesem T. Kowalem z Kalifornie na pozici, která se od Marsdenovi předpovědi odlišovala o pouhých 0,1 dne!
V roce 1977 nebyla kometa nalezena kvůli výjimečně nepříznivé pozici pro pozorování. Poté byla opět pozorována v letech 1983 a 1989. Na rok 1996 si pro všechny připravila velké překvapení. Místo předpokládané 17-18 magnitudy dosáhla v průběhu července 1996 přibližně 12 mag a tento návrat se tak stal dosud druhým nejjasnějším hned po objevovém. Během srpna 1996 zeslábla na 13 mag, ale ještě koncem téhož měsíce opět zjasnila na 12 mag.
Pro letošní rok si však kometa 57P připravila překvapení hned několik – přesně 19. Při tomto návratu byla poprvé pozorována v květnu 2002 jako objekt 17 mag (periheliem projde 31. července). 12 července byl v její blízkosti objeven nový objekt kometárního vzhledu. Po prvních měřeních a propočtech astronomové zjistili, že se objekt pohybuje po stejné dráze jako 57P pouze s malým zpožděním asi 0,19 dne. Ihned bylo jasné, že důsledkem nečekaného poperiheliového zjasnění v roce 1996 byla fragmentace jádra, způsobená termálním napětím po průchodu přísluním.
Pozorování provedená teleskopem o průměru 2,2 m na sopce Mauna Kea (Havaj) potvrdila tento předpoklad až neuvěřitelným způsobem. Na snímcích pořízených v nocích ze 17. na 18. a z 18. na 19. července 2002 bylo objeveno nejméně 18 dalších miniaturních kometárních jader s jasností v rozmezí 20-23 mag. Všechny úlomky byly nalezeny v oblasti o délce asi 30 obloukových minut, což odpovídá průměru Měsíce v úplňku. Ve skutečnosti je však kometa rozptýlena podél své původní dráhy na úseku dlouhém 1 milion km. Většina z úlomků má velikost pouze několik metrů, a dá se předpokládat, že budou odolávat zahřívání Sluncem po dobu pouze několika dní. Poté se úplně rozptýlí na oblak prachu rozprostřený podél dráhy komety 57P. Máme tak možnost sledovat jednu z prvních fází vývoje meteorického roje, jako jsou známé Perseidy či Leonidy. Podobnou příležitost jsme měli například v létě roku 2000, kdy Hubbleův kosmický teleskop pozoroval v přímém přenosu zánik jádra komety C/1999 S4 (LINEAR), či loni, kdy se kometa C/2001 A2 (LINEAR) rozpadla na několik větších kusů.
Pokud jde o další tělesa, byly hojné první měsíce roku 2002 vystřídány měsíci na komety chudými. Žádná z dalších asi deseti komet jasnějších než 14 mag se pravděpodobně vůbec nepřehoupne přes hranici 10 mag, a zůstanou tak pro amatérské přístroje nedostupné. Přesto přeji všem pozorovatelům hodně jasných letních nocí.