Senzací současné kometární astronomie je bezesporu periodická kometa 19P/Borrelly. Ta je pozorovatelná jako objekt desáté magnitudy (10 mag) v souhvězdí Raka a právě prochází předpokládaným maximem jasnosti. Důvodem pro tak vysokou sledovanost však není její vizuální podoba na pozemské obloze, ale něco úplně jiného. Dne 22. září 2001 totiž v těsné blízkosti této komety proletěla americká experimentální sonda Deep Space 1 (DS1). Ta byla vypuštěna v roce 1998 jako součást programu NASA pro nové milenium a jejím hlavním úkolem bylo testování nových technologií na palubě meziplanetárního plavidla. Snad nejdůležitější použitou novinkou byl opakovaně zažehnutelný iontový motor, který v budoucnu umožní konstruování levnějších a rychlejších sond pro zkoumání vzdálených oblastí sluneční soustavy.
|
Obr. 1: Jádro komety Halley jak jej nasnímala sonda Giotto. [1] |
|
Obr. 2: Snímek jádra komety 19P/Borrelly pořízený sondou Deep Space 1. [2] |
|
Obr. 3: Výtrysky z jádra komety Borrelly. [2] |
Po ukončení základní mise v září loňského roku bylo rozhodnuto o navedení DS1 na nový kurs, který ji po rok trvající pouti přivedl do těsné blízkosti komety 19P/Borrelly. Již v roce 1999 však došlo k výrazným potížím s naváděcím systémem sondy. V tom okamžiku se zdálo, že všechny naděje inženýrů a vědců budou zmařeny. Nakonec jsme však všichni měli štěstí. Sonda DS1 proletěla 2170 km od kometárního jádra a pořídila na 30 černobílých fotografií.
Ty jsou bezesporu unikátní. A jak by také ne. Jedná se totiž o teprve druhou návštěvu u komety, kterou člověk (i když zprostředkovaně) vykonal. Tou první byla dnes již legendární mise evropské sondy Giotto, která v roce 1986 pořídila z těsné blízkosti první detailní záběry jádra nejznámější komety 1P/Halley. Data získaná sondou DS1 jsou však nesrovnatelně kvalitnější a poskytnou vědcům doposud nevídaný pohled na vlastnosti a chování kometárních jader. Úroveň a hodnota provedených výzkumů je o to více překvapující, uvědomíme-li si, že sonda původně nebyla na takové setkání projektována. Jako taková postrádala jakékoliv ochranné mechanismy bránící přímému působení prachu a plynu unikajícího z komety.
Na fotografiích s maximálním rozlišením kolem 45m (lepší fotografie tohoto typu objektů jsme dodnes neměli) jsou patrné aktivní oblasti vyvrhující obrovská množství plynu. Detaily vnější kůry odkrývají nejen zvrásněný ale místy i hladký povrch podobný rozlámanému ledovci s množstvím průrv. Kometa sama o sobě je však velmi tmavý až černý svět s minimální odrazivostí.
Sonda také prováděla nejrůznější typy fyzikálních měření. Zkoumala složení kometárního plynu, ověřovala možnou existenci vlastního magnetického pole, zjišťovala rozložení infračerve- ného záření v "atmosféře" – komě a její interakci se slunečním větrem.
Podle získaných výsledků je tvar vnitřní části atmosféry nečekaně asymetrický. Sonda objevila, že jádro vyvrhující obrovské gejzíry plynu a prachu je mírně vysunuto mimo centrum oblaku, který tvoří komu a který kometu zviditelňuje pro pozemské pozorovatele. Důsledek je jednoduchý. Tvorba komy není tak jednoduchý proces, jak si vědci ještě nedávno mysleli.
Podle údajů získaných sondou je jádro komety "bramborového" (nepravidelného) tvaru. Nejdelší rozměr kolem 8-10 km nabízí jednoduché srovnání. Kometa je veliká asi jako Mount Everest.
Příští expedice budou muset také potvrdit nebo vyvrátit některá zjištění. Například složení materiálu určené pomocí spektrometru pro 19P Borrelly je výrazně odlišné od komety 1P/Halley. Pro to existuje poměrně jednoduché vysvětlení. Zatímco 19P/Borrelly má periodu oběhu 6,8 roku, je oběžná doba 1P/Halley téměř 76 let. To znamená, že komety mohou mít původ v poměrně odlišných oblastech mladé sluneční soustavy. Pro hlubší závěry vedoucí z uvedených faktů však chybí dostatečně velký statistický vzorek komet. Jednoduše řečeno, data jsou zatížena silným výběrovým efektem.
Všechny výzkumy provedené sondou DS1 mají také obrovský význam pro budoucí mise směřující ke kometám. Tým, který má na starosti projekt DEEP IMPACT (DI)[3], si mne ruce. Šance na úspěch jejich sondy mnohonásobně vzrostly s excelentním dokončením mise DS1. Úloha sondy DI však bude ještě o řád složitější. Jejím úkolem je totiž těsné setkání a (jak již název napovídá) srážka malého pouzdra s kometou Tempel I. Důvodem pro tak riskantní akci je snaha o přímé zkoumání miliardy let starého kometárního materiálu, který možná skrývá klíč k rozluštění tajemství zrodu a vývoje sluneční soustavy. Sonda odstartuje v lednu 2004. Setkání by se mělo uskutečnit na Den nezávislosti 2005.