O supernově, která vzplála příliš brzy

Dne 5. října 2005 byl v galaxii NGC 266 v souhvězdí Ryb pozorován výbuch supernovy. Na archivních snímcích z Hubbleova kosmického dalekohledu (HST) pořízených v roce 1997 byl následně nalezen tzv. progenitor, tedy hvězda, jež posléze explodovala jako zmiňovaná supernova. Jak se ovšem ukázalo analýzou archivních snímků, hvězda se nacházela v takové fázi vývoje, kdy by se podle současných poznatků rozhodně na supernovu změnit neměla.

Obr. 1: Progenitor a následné vzplanutí supernovy v galaxii NGC 266 [2]

Podle Avishay Gal-Yama z izraelského Weizmannova institutu pro vědu v Rehovotu „to může znamenat zásadní problém v našem pochopení vývoje hmotných hvězd a vést k nutnosti přepracovat odpovídající teorie“.

Hvězda, jejíž hmotnost činila přibližně stonásobek hmoty našeho Slunce, nebyla podle stávající teorie v dostatečně pokročilém stadiu vývoje, aby si mohla vytvořit masivní železné jádro. Přitom právě kolaps tohoto jádra je spouštěčem toho, co nazýváme explozí supernovy.

Na snímcích z HST se progenitor jevil jako velmi jasný bodový zdroj o absolutní magnitudě -10,3 a byl proto zařazen do kategorie extrémně svítivých proměnných modrých hvězd. Díky silnému hvězdném větru tento typ hvězd ztratí v průběhu vývoje většinu své hmoty a teprve poté se u něj může vytvořit železné jádro.

Příkladem takové velmi hmotné a svítivé hvězdy v naší Galaxii je Eta Carinae, kde se očekává, že nejprve ztratí svou rozsáhlou vodíkovou obálku před tím, než se změní v supernovu. Jak se zdá, mnohým věcem ve vývoji takto hmotných hvězd ovšem stále plně nerozumíme – měli bychom tedy, podle názoru experta na supernovy Maria Livia (Space Telescope Science Institute, Baltimore, Maryland), Etu Carinae raději pečlivě sledovat. Možná se ještě dočkáme překvapení.

„Progenitor (v galaxii NGC 266) nám předvedl, že, přinejmenším v některých případech, může masivní hvězda explodovat ještě před tím, než se zbaví většiny svého vodíkového obalu, což může znamenat, že vývoj obálky a vývoj jádra spolu nemusejí souviset tak těsně, jak se dosud myslelo, a to může znamenat nutnost revidovat teorii hvězdného vývoje,“ říká spoluautor objevu Douglas Leonard ze státní univerzity v kalifornském San Diegu.

Jedno z možných vysvětlení je, že progenitor supernovy SN 2005gl byl ve skutečnosti dvojicí hvězd, které posléze splynuly. To ve výsledném tělese spustilo překotné termonukleární reakce, jež měly za následek enormní zvýšení jasu, což vedlo k chybnému odhadu svítivosti a stadiu vývoje hvězdy. „Ponechává to také otevřenou otázku, zda existují další mechanismy, jež mohou spustit explozi supernovy,“ říka Gal-Yam. „Je možné, že nám chybí něco v samotných základech našeho porozumění tomu, jak supersvítivé hvězdy ztrácejí hmotu.“

Gal-Yam dále uvádí, že podle pozorování pouze malá část hmoty hvězdy byla vyvržena do prostoru při explozi. Většina materiálu byla podle něj stržena kolabujícím jádrem, které se zřejmě změnilo v černou díru o odhadované hmotnosti 10 až 15 Sluncí.

Sepsáno volně podle [1] (zkráceno).