Evropa má u Marsu (a patrně i na něm) svoji první meziplanetární sondu. Zařadila se tak po bok zemí jako je Rusko a USA, které s dobýváním rudé planety začaly už v 60. letech 20. století. Zdá se však, že stejně jako ony se ani Evropa nevyhnula problémům, které průzkum planet provázejí.
|
Obr. 1: Kresba orbitální části sondy Mars Express u Marsu. [2] |
Časně ráno, 25. prosince, vstoupila sonda Mars Express po zhruba 205 dnech cesty na oběžnou dráhu kolem Marsu. Přibližně ve stejnou dobu přistávací modul Beagle 2 začal, chráněn tepelným štítem, brzdit o atmosféru Marsu. Očekávaná doba přistání na povrchu byla kolem 03:53 SEČ, nicméně osud pouzdra je nejasný. Zhruba dvě až tři hodiny po dosednutí na povrch měl Beagle 2 navázat rádiový kontakt s americkou sondou Mars Odyssey, k čemuž však nedošlo. Bohužel, také následující snahy o navázání spojení selhaly. Poslední pokus o kontakt, v době vzniku tohoto článku, se odehrál z 26. na 27. prosince 2003, ale byl rovněž neúspěšný. Odborníci v ESA ještě neztrácejí naději, ovšem šance, že by se pouzdro z povrchu Marsu ozvalo, s rostoucím časem rapidně klesají.
Pokud se týká přistávacího pouzdra, můžeme tuto část mise hodnotit jako (zřejmě) neúspěšnou. Jinak je tomu s orbitální sekcí, která (pokud je známo) pracuje bezchybně. Zde naopak můžeme být spokojeni s dosavadním průběhem letu a očekávat příval cenných informací o rudé planetě. Mars Express se nyní nachází několik tisíc kilometrů od Marsu, na velice protáhlé eliptické dráze, s velmi malým sklonem vůči rovníku planety. ESA plánuje změnu dráhy na polární a méně protáhlou, kde by se nejnižší bod měl nacházet asi 300 km nad povrchem a nejvzdálenější 10 000 km od něj. Výsledný sklon k rovníku bude činit 86°.
Zhruba v polovině ledna roku 2004 budou postupně aktivovány přístroje na palubě sondy a o něco později by měla začít první vědecká měření. Můžeme jenom doufat, že vše už bude probíhat jak má a Mars Express se stane jednou z úspěšných misí k Marsu.