Za posledních několik týdnů se na Rudé planetě odehrála řada, občas i docela dramatických, událostí. V současné době je již opět vše v pořádku, takže můžeme provést malou rekapitulaci.
|
Obr. 1: Kuličky na povrchu Marsu nasnímané mikroskopem Opportunity. [4] |
ne 21. ledna začalo zlobit vozítko Spirit, které se najednou odmlčelo. NASA nejdříve vydala zprávu, že za komunikační problémy jsou zodpovědné bouře, které v té době zuřily nad Austrálií, kde se nachází část antén systému Deep Space Network. (DSN je soustava antén, rozmístěných po zeměkouli tak, aby umožňovaly NASA udržovat nepřetržitou komunikaci s probíhajícími misemi
[1].) Pak se ukázalo, že je problém přímo se Spiritem. Po několika dnech se s ním podařilo opět navázat spojení – dá-li se o komunikační rychlosti v řádu jednotek či desítek bitů za sekundu mluvit jako o spojení. Později stoupla rychlost datového toku na zhruba 120 bitů/sec, což sice bylo stále žalostně málo, ale přesto šlo o výrazné zlepšení. Z toho, jak se Spirit při komunikaci choval, začalo být jasné, že problém je skryt někde v hlavním počítači sondy. Ten totiž musel být neustále restartován, nereagoval na příkazy atd. Odborníci z NASA posléze vyslovili podezření, že počítač nemůže korektně pracovat kvůli paměti příliš zaplněné různými daty. Nějakou dobu trvalo, než se podařilo přebytečné údaje z paměti stávkujícího počítače smazat – každopádně to však pomohlo. Spirit je opět plně funkční a pokračuje v průzkumu svého okolí a jen tak pro zajímavost – nyní dosahuje komunikační rychlosti až 256 kilobitů/sec!
Dne 25. ledna 2004 pak na opačnou polokouli Marsu, v oblasti Meridiani Planum, dosedlo druhé z vozítek – Opportunity. Sondě, zabalené do ochranného kokonu airbagů, se podařilo dokutálet do mělkého kráteru vystlaného jemným prachem či pískem. V mírně nadneseném pohledu by NASA jistě mělo patřit prvenství v golfu – ze Země rovnou do jamky na Marsu (téměř) jediným úderem.
Nicméně zpět k Opportunity. Po úspěšném přistání, kontrole přístrojů a podobných procedurách sjelo 31. ledna vozítko z rampy a vydalo se, stejně jako jeho kolega Spirit, na průzkum okolí. Zatímco místo přistání Spiritu bylo pojmenováno na památku posádky raketoplánu Columbia – Columbia Memorial Station – místo přistání Opportunity bylo nazváno na počest posádky raketoplánu Challenger jako Challenger Memorial Station.
Rover Opportunity měl přistát v místě většího výskytu hematitu – horniny, která většinou (ale ne vždy) vzniká za přítomnosti tekuté vody [2] – a také tam přistál. Potvrdilo to hned jedno z prvních měření emisního spektrometru. Opportunity pomocí svého mikroskopu rovněž objevil malé kuličky v marsovské půdě [3]. Jakého jsou původu se zatím přesně neví – mohly vzniknout i působením vody, ale spíše je vytvořily vulkanické procesy nebo jsou pozůstatkem po dopadu meteoritu. To se, vzhledem k tomu, že sonda přistála uprostřed impaktního kráteru, jeví jako celkem pravděpodobné – nicméně se necháme překvapit a řekl bych, že těch překvapení bude víc.