STS-124 Discovery - posádka

V pořadí již třetí letošní misí amerického raketoplánu je let STS-124 Discovery. Prostřídají se tak všechny stroje z flotily NASA – Atlantis letěl v únoru a Endeavour v březnu. Start je naplánován na sobotu 31. května 2008 ve 21:02:10 UT z vypouštěcí rampy LC-39A. Při misi bude k Mezinárodní kosmické stanici ISS (International Space Station) dopraven druhý komponent japonské laboratoře Kibo, jde konkrétně o největší část označovanou PM (Pressurized Module). Spolu s ní bude na ISS dopraven i malý manipulátor JEMRMS pro obsluhu vnějších experimentů na japonské laboratoři.

Obr. 1: Mark Edward Kelly. [1]

Obr. 2: Kenneth Todd Ham. [3]

Obr. 3: Karen LuJean Nybergová. [4]

Obr. 4: Ronald John Garan, Jr. [5]

Obr. 5: Michael Edward Fossum. [6]

Obr. 6: Akihiko Hoshide. [8]

Obr. 7: Gregory Errol Chamitoff. [9]

Obr. 8: Garrett Erin Reisman. [10]

Obr. 9: Posádka raketoplánu Discovery STS-124, zleva: Gregory E. Chamitoff, Michael E. Fossum, Kenneth T. Ham, Mark E. Kelly, Karen L. Nybergová, Ronald J. Garan a Akihiko Hoshide. [12]

Součástí mise budou tři montážní výstupy do volného prostoru, při nichž bude nainstalován modul PM a posléze na něj připojen již dříve dovezený ELM-PS. Tohoto úkolu se zhostí astronauti Michael Fossum a Ronald Garan. Již standardním úkolem při letu raketoplánu k Mezinárodní kosmické stanici ISS je výměna dlouhodobého člena posádky. Amerického astronauta Garretta Reismana, člena Expedice 16 a 17, nahradí jeho kolega Gregory Chamitoff. Ten doplní stávající dvojici Sergej Volkov a Oleg Kononěnko, která na stanici pobývá od 10. dubna 2008. Zajímavostí letu STS-124 je skutečnost, že pět ze sedmi astronautů raketoplánu je nováčky bez absolvovaného kosmického letu. Celá mise by měla trvat 14 dnů a přistání je zatím naplánováno na 14. června 2008. Bližší podrobnosti k technické části a průběhu mise budou uvedeny v následujícím článku STS-124 Discovery – průběh mise. Přistupme ale nyní k tématu, kterým je seznámení čtenáře s posádkou mise STS-124 amerického raketoplánu Discovery.

Mark Edward Kelly

Narodil se 21. února 1964 ve městě Orange v New Jersey. Je ženatý s kongresmankou Gabriellou Giffordsovou a mají spolu dvě děti. Mezi jeho koníčky patří jízda na kole, posilování, basketbal a golf. V roce 1986 získal titul bakaláře na U. S. Merchant Marine Academy v oblasti námořní přepravy. Následně roku 1994 titul leteckého inženýra na U. S. Naval Postgraduate School. Již předtím vstoupil Kelly k námořnímu letectvu, kde pilotoval útočný letoun A-6E Intruder. Dvakrát byl nasazen v Perském zálivu v rámci operace Pouštní bouře a má za sebou několik desítek bojových letů uskutečněných z paluby letadlové lodě USS Midway. Od roku 1994 pracoval Kelly jako testovací pilot se zaměřením na letouny A-6E Intruder, EA-6B Prowler a F/A-18 Hornet. Celkem má nalétáno více než 4 500 hodin na 50 strojích a může se navíc pyšnit 375 přistáními na letadlové lodi.

Mezi astronauty NASA byl Mark Kelly vybrán 1. dubna 1996 a prošel základním výcvikem v Johnsonově vesmírném středisku JSC. Svůj první kosmický let absolvoval ve funkci pilota při misi STS-108 Endeavour v prosinci 2001 a stal se 408. člověkem ve vesmíru. Cíle mise byla doprava zásobovacího modulu MPLM Raffaello na Mezinárodní kosmickou stanici ISS a výměna její dlouhodobé posádky. Na druhý kosmický let si Kelly počkal do července 2006, kdy se opět ve funkci pilota účastnil letu STS-121 Discovery. Jednalo se mimochodem o druhý testovací let po havárie raketoplánu Columbia. Také při této misi byla cílem stanice ISS a doprava modulu MPLM Leonardo. Ve stejné době získal americký patent za vylepšení kyslíkové masky pro piloty bojových letadel. Celkem Mark Kelly strávil ve vesmíru 24 dní, 14 hodin a 13 minut a při své třetí misi STS-124 Discovery poprvé usedne do křesla velitele raketoplánu. Zajímavostí je, že v aktivním oddílu amerických astronautů působí i dvojče Marka Kellyho – jeho bratr Scott Joseph Kelly (STS-103 a STS-118). [1, 2]

Kenneth Todd Ham

Narodil se 12. prosince 1964 ve městě Plainfield v New Jersey. Je ženatý s Michelle Hamovou a mají dvě děti. Jeho zájmy jsou běh, posilování, létání, vodní lyžování a přístrojové potápění. V roce 1986 získal titul bakaláře aerokosmických technologií na U. S. Naval Academy a dále v roce 1996 titul letecký inženýr na U. S. Naval Postgraduate School. K námořnímu letectvu nastoupil Ham roku 1987 a po nezbytném tréninku začal létat na stroji F/A-18 Hornet. Účastnil se bojových nasazení v Bosně a severním Iráku, kde sloužil jako velitel perutě. Později začal Ham pracovat jako zkušební pilot se zaměřením na integraci upraveného letounu F/A-18E/F Super Hornet do výzbroje. Jednalo se o letové prověrky, přistávání za stížených podmínek, testování zbraňových systému apod. Na svém kontě má celkem 3 700 letových hodin na více jak 40 různých letounech a přes 300 přistání na palubě letadlové lodi.

Do oddílu amerických astronautů byl Kenneth Ham vybrán 4. června 1998 a prošel podobně jako ostatní intenzivním tréninkem na systémy raketoplánu a Mezinárodní kosmické stanice ISS. V NASA se také zapojil, jako člen posádky, do projektu parabolických letů na stroji KC-135 Stratotanker (dnes se používají C-9 Skytrain II a Boeing 727). Ham působil i jako capcom při letu STS-114 Discovery, což byla první mise po havárii Columbie. Současný let je jeho první kosmickou zkušeností a bude na pozici pilota raketoplánu. [3]

Karen LuJean Nybergová

Narodila se 7. října 1969 v městečku Parkers Prairie v Minnesotě, ale za své rodné město považuje Vining. Jejími koníčky jsou umění, běh, volejbal, šití, turistika, hra na klavír a psi. V roce 1994 získala titul bakaláře na University of North Dakota v oboru strojnictví a její další vzdělávání probíhalo na University of Texas. Zde roku 1996 obdržela nejdříve titul inženýr a o dva roky později i doktor v oblasti strojírenství. Již na začátku 90. let spolupracovala s Johnsonovým vesmírným střediskem JSC a zabývala se problematikou řízení prostředí a zabezpečením životních podmínek pro astronauty. Nybergová se podílela i na ideovém návrhu termoregulačního systému pro budoucí pilotované mise na Mars a stálou Měsíční základnu.

K astronautům NASA byla Karen Nybergrová vybrána 26. července 2000. Po dvouletém výcviku byla například členkou podpůrného týmu dlouhodobé posádky Expedice 6 na Mezinárodní kosmické stanici ISS. Mise STS-124 raketoplánu Discovery je její první kosmický let a bude také jedinou ženou na palubě. [4]

Ronald John Garan, Jr.

Narodil se 30. října 1961 ve městě Yonkers ve státě New York. Je ženatý s Carmel Courtneyovou a mají spolu tři děti. Mezi jeho zájmy patří lyžování, fotbal, běh a učení v nedělní škole. V roce 1982 získal titul bakaláře v oblasti podnikové ekonomiky na SUNY College. Titul leteckého inženýra získal roku 1994 na Embry-Riddle Aeronautical University a o dva roky později titul inženýr v aerokosmickém oboru na University of Florida. Od roku 1984 působí Garan v americkém letectvu jako stíhací pilot na stroji F-16 Fighting Falcon, se kterým se účastnil i bojového nasazení v rámci operace Pouštní bouře. Následně se stal testovacím pilotem a zaměřil se na studium raketových zbraňových systémů stíhacích letadel. Celkem má nalétáno přes 4 500 hodin na 30 druzích letadel.

Mezi americké astronauty byl vybrán Garan, stejně jako Karen Nybergrová, 26. července 2000 a postupně se kvalifikoval na pilota raketoplánu. V dubnu 2006 se zapojil do společného výzkumného projektu NASA a NOAA s názvem NEEMO 9 (NASA Extreme Environment Mission Operations). Jedná se o osmnáctidenní podmořskou misi šesti lidí, při které se testují technologie a metody pro budoucí kosmické lety. Ronald Garan bude při misi STS-124 na pozici letového specialisty a získá svoje první kosmické ostruhy. Navíc podnikne i tři výstupy v rámci montáže japonského laboratorního komplexu Kibo. [5]

Michael Edward Fossum

Narodil se 19. prosince 1957 ve městě Sioux Falls v Jižní Dakotě, ale vyrůstal v texaském McAllenu. Je ženatý s Melanie Londonovou a mají spolu čtyři děti. K jeho koníčkům patří jízda na motorce, skauting, turistika, rodina a rybaření. V roce 1980 získal titul bakalář v oboru strojnictví na Texas A&M University a o rok později titul systémového inženýra na Air Force Institute of Technology. Roku 1997 si vzdělání ještě rozšířil studiem fyziky na University of Houston Clear Lake. V letech 1980 až 1992 byl Fossum u amerického letectva a později působil jako testovací pilot. Celkem nalétal přes 1 000 hodin na 35 různých letounech. Od roku 1993 pracuje pro NASA. Nejprve se zabýval možnostmi využití kosmické lodi Sojuz jako záchranného prostředku pro, tehdy zatím plánovanou, Mezinárodní kosmickou stanici ISS. Následně se jako člen týmu letových operací podílel na vypracování postupů stavby stanice. V roce 1997 navázal na své letecké zkušenosti při testování experimentálního stroje X-38.

Do týmu amerických astronautů se Michael Fossum snažil dostat celkem čtyřikrát neúspěšně (1987, 1989, 1991 a 1994) a podařilo se mu to až napopáté 4. června 1998. Svůj první kosmický let prodělal v červenci 2006 při misi STS-121 Discovery, kde se setkal se svým současným velitelem Markem Kellym. Podnikl tři výstupy do volného prostoru o celkové délce 21 hodin a 29 minut a stejný počet kosmických vycházek ho čeká i při letu STS-124. Fossum se stal 441. člověkem ve vesmíru, kde dosud strávil 12 dní, 18 hodin a 37 minut. [6, 7]

Akihiko Hoshide

Narodil se 28. prosince 1968 v japonském hlavním městě Tokiu. Je doposud svobodný a mezi jeho zájmy patří létání, ragby, plavání, lyžování a cestování. V roce 1992 získal titul bakalář v oboru strojírenství na Keio University a o pět let později titul inženýr v oblasti aerokosmických technologií na University of Houston. Již v době studia začal pracovat pro Japonskou kosmickou agenturu NASDA (National Space Development Agency), kde se zabýval vývojem systémů pro nosnou raketu H-II. V polovině 90. let pomáhal, při tréninku i vlastní misi STS-72 Endeavour, Koichi Wakatovi.

Do výběru astronautů NASDA se dostal 10. února 1999 jako jeden ze tři kandidátů pro let k Mezinárodní kosmické stanici ISS. Hoshide prodělal základní výcvik a od roku 2001 se podílí na vývoji součástí a plánování operací s japonským laboratorním komplexem Kibo a zásobovací lodi HTV (H-IIA Transfer Vehicle). V květnu 2004 dokončil ve Hvězdném městečku u Moskvy výcvik pro lety v kosmické kabině Sojuz. Při misi STS-124 Discovery bude Akihiko Hoshide na pozici letového specialisty a „dohlížet“ na montážní práce japonského modulu PM. [8]

Gregory Errol Chamitoff

Narodil se 6. srpna 1962 v kanadském Montrealu. Je ženatý s Chantal Cavinessovou a mají spolu dvě děti. Mezi jeho koníčky patří turistika, přístrojové potápění, létání, lyžování, aikidó a hra na kytaru. V roce 1984 získal titul bakalář v elektrotechnice na California Polytechnic State University a o rok později titul leteckého inženýra na California Institute of Technology. Na světoznámém Massachusetts Institute of Technology dosáhl Chamitoff v roce 1992 na titul doktora letectví a kosmonautiky, roku 2002 získal titul v planetární geologii na University of Houston Clear Lake. V rámci své odborné práce pro NASA se zabýval například analýzou stability Hubbleova vesmírného dalekohledu, vylepšením autopilota amerických raketoplánů nebo vývojem řídícího programu pro orientaci Mezinárodní kosmické stanice ISS.

Mezi astronauty NASA se Gregory Chamitoff pokusil dostat v roce 1996, ale uspěl až při dalším výběru 4. června 1998. Po dvou letech intenzivního tréninku byl na pozici letového specialisty zařazen do aktivní služby. Pomáhal při výcviku a jako capcom při dlouhodobých pobytech posádek Expedice 6 a 9 na Mezinárodní kosmické stanici ISS. Účastnil se také již výše zmiňovaného projektu NEEMO 3. Při misi STS-124 Discovery bude Chamitoff dopraven na palubu ISS, kde vystřídá svého kolegu Garretta Reismana a připojí se k dlouhodobé posádce Expedice 17. Tu tvoří dva ruští kosmonauti – Sergej Volkov a Oleg Kononěnko. Poslední měsíc svého pobytu na stanici stráví Gregory Chamitoff s Expedicí 18 ve složení Michael Fincke a Saližan Šaripov. Zpátky na Zemi se vrátí na palubě raketoplánu Endeavour při misi STS-126, která je v současnosti naplánovaná na polovinu listopadu. [9]

Garrett Erin Reisman

Narodil se 10. února 1968 ve městečku Morristown ve státě New Jersey, ale za své rodné město považuje Parsippany. Je doposud svobodný a mezi jeho koníčky patří létání, lyžování, snowboarding, slézání skal, horolezectví a přístrojové potápění. V roce 1991 získal tituly bakaláře z ekonomiky a aplikované mechaniky na University of Pennsylvania. O rok později titul inženýra ve stejném oboru a v roce 1997 doktorát na California Institute of Technology. V letech 1996 až 1998 Reisman pracoval pro společnost TRW, kde se zabýval problematikou řízení, navigace a ovládání kosmických těles.

K astronautům NASA byl Garrell Reisman zařazen 4. června 1998 a prošel výcvikem na pozici letového specialisty. Později pracoval na zdokonalování systémů kokpitu amerického raketoplánu. V rámci mise STS-123 Endeavour byl dovezen na Mezinárodní kosmickou stanici ISS a zařazen do dlouhodobé posádky. Nejprve k Expedici 16, kde „sloužil“ spolu s Peggy Whitsonovou a Jurijem Malenčenkem. Ty později vystřídala dvojice ruských kosmonautů Expedice 17 ve složení Sergej Volkov a Oleg Kononěnko. Zpět na Zemi se Garrett Reisman vrátí při misi STS-124 Discovery. [10, 11]