Kterak za dne pozorovat kometu

Ačkoliv jsem o kometách pozorovatelných ve dne (a k tomu pouhým okem) slyšel a četl, jistě nikoho nepřekvapí, že jsem žádnou neviděl. Až dodnes. Tedy – nešlo sice o pozorování pouhým okem, byl zapotřebí dalekohled, ale...

Obr. 1: Kometa ve dne. Snímek je pořízen Camedií (viz text) ve 12:32:57 SEČ, za okulárem hlavního dalekohledu. Exp. čas 1/650 s.

Obr. 2: Snímek komety pomocí CCD kamery ST-7, přes MTO500 (nasazen šedý filtr), v 16:19:02 SEČ. Exp. čas 0,2 s.

Obr. 3: Kometa nevysoko nad obzorem č. 1. Camedia, 16:49:08 SEČ. Exp. čas 1/13 s.

Obr. 4: Kometa nevysoko nad obzorem č. 2. CCD kamera ST-7 + MTO500 (již bez tmavého filtru), 16:50:39 SEČ. Exp. čas 0,5 s.

Obr. 5: Jádro komety zapadlo a nad obzorem je dosud viditelný její ohon. Camedia, 16:51:14 SEČ. Exp. čas 1/6 s.

Další snímky naleznete v naší fotogalerii.

Kometa C/2006 P1 (McNaught) byla posledních několik dnů viditelná za večerního (případně ranního) soumraku. Naneštěstí si posledních několik dnů počasí umíněně stavělo hlavu, takže jsme kometu na vsetínské hvězdárně mohli obdivovat jen na internetu. A bylo věru co obdivovat.

Dnes ráno (tj. 10. ledna 2007) to s počasím vypadalo poněkud lépe a nedlouho před polednem se obloha vyčistila téměř úplně. S kolegou Pavlem Svozilem jsme uvažovali, zda je kometa natolik jasná, aby byla viditelná dalekohledem i ve dne. Jak Pavel prohlásil, četl kdesi na internetu, že jasnost komety není dost vysoká, aby dovolovala denní pozorování (byť dalekohledem). No, ale jak jsme se tak dívali ven, na tu (po mnoha dnech) modrou oblohu, řekli jsme si, že to tvrzení o denní nepozorovatelnosti ověříme. Samozřejmě to měla být spíše legrace.

Vyběhli jsme do kopule, nachystali dalekohled a z cvičných důvodů jsme vyhledali podle souřadnic planetu Venuši, která se svou jasností -3,9 mag byla rozhodně dobrým testovacím objektem. Po vyřešení několika drobných problémů jsme Venuši bez problémů našli, takže jsme přistoupili k vyhledání komety samé. Nejdříve jsme odečetli z programu Guide její souřadnice, nastavili deklinaci, spočetli hodinový úhel (který vyšel 0 h 00 min a kdyby nás napadlo podívat se, kdy kometa kulminuje, tak jsme nemuseli nic počítat) a nastavili jej na stupnici dalekohledu.

Pak už to bylo velmi jednoduché – podíval jsem se do hledáčku (to bylo ve 12:10 SEČ), strnul a povídám Pavlovi: „Ta kometa tam fakt je!“ (citát je lehce upraven do publikovatelné podoby). Nejdřív mi pochopitelně nevěřil, pak jsem odtrhl oko od hledáčku, podíval se na něj a jakmile (podle jeho vlastních slov) uviděl můj obličej, tak mi uvěřil. Abych to přiblížil: hledáček má průměr objektivu asi 90 mm, a zvětšení zhruba 25krát. Kometa seděla prakticky přesně uprostřed a viditelné bylo pochopitelně jen jádro – ale nevěřil jsem vlastním očím. V hlavním dalekohledu, což je refraktor s průměrem objektivu 200 mm a ohniskovou vzdáleností 3000 mm, bylo již možné rozeznat, že objekt (stále jsme ještě úplně nevěřili, že je to opravdu kometa) je poněkud difúzní (použili jsme 72 násobného zvětšení), jak by se na kometu slušelo.

Nastala chvíle zmateného pobíhání, ověřování všeho možného i nemožného, jako například jestli se kometa náhodou nenachází v blízkosti jasné hvězdy. Nacházela. Šlo o „jasnou“ hvězdu 37 Aql o magnitudě 5,12. Pokud jsme nechtěli připustit, že explodovala jako supernova, pak nepřicházela v úvahu.

Existovala ovšem naprosto spolehlivá metoda, jak ověřit, že pozorovaný objekt je skutečně kometa C/2006 P1 (McNaught). Stačilo nechat jej v zorném poli dalekohledu, nevypínat hodinový stroj a počkat, až se setmí. Pak už bychom snadno zjistili, co vlastně pozorujeme. Výše popsaný postup má samozřejmě tu nevýhodu, že je „poněkud“ závislý na počasí, ale nic jiného nám stejně nezbývalo.

Protože do setmění bylo daleko, a času dost, chtěl jsem se pokusit udělat alespoň několik fotografií. Denní obloha ovšem není zrovna ideální pro astronomickou kameru SBIG ST-7, kterou na hvězdárně máme, takže jsem byl nucen použít svůj digitální fotoaparát Olympus Camedia C-745 Ultra Zoom. Měl jsem v úmyslu fotografovat za okulárem, ale fotoaparát pochopitelně nebylo jak upevnit, takže jsem fotil jen tak z ruky. O souososti této soustavy si jistě každý udělá obrázek sám. Nedělal jsem si žádné iluze (protože jsem takto nefotil poprvé), že automatika přístroje bude schopná zaostřit a použil jsem manuální ostření. Expoziční časy byly naštěstí krátké, ale cítil jsem se poněkud nesvůj, protože časem 1/650 s jsem kometu fotil poprvé (viz obr. č. 1).

V průběhu odpoledne občas přecházely přes oblohu cirry, družicové snímky také nevypadaly dvakrát dobře, ale jak se blížil večer, začínali jsme doufat, že by počasí mohlo vydržet. Slunce se blížilo k obzoru, objekt v okuláru dalekohledu jasněl, a poté co Slunce zapadlo, měli jsme jasno i my. Opravdu se jednalo o kometu C/2006 P1 (McNaught)!

Ihned jsme na zrcadlový teleobjektiv MTO500, který je upevněn na montáži dalekohledu (a patří jednomu ze členů astronomického klubu, díky Miro!), našroubovali CCD kameru a zkoušeli exponovat. Hned první snímek nás přesvědčil, že takhle to nepůjde – ačkoliv šlo o nejkratší čas který kamera zvládá (0,12 s), bylo totálně přeexponováno. Naštěstí byl ve výbavě k MTO i předobjektivový šedý filtr, což pomohlo – viz obr. 2. To byla mimochodem další premiéra – kometu jsme s tmavým filtrem také ještě nikdy nefotili.

Na stativu před kopulí jsem měl upevněnou svoji Camedii, „nazoomovanou“ naplno (ekvivalent ohniska 380 mm), a usilovně jsem pobíhal mezi ní (viz obr. č. 3) a CCD kamerou. Jak obloha temněla, filtr z MTO šel dolů a kometa šla také dolů – k obzoru (viz snímek č. 4). Camedia si pochopitelně neodpustila nahlásit slabé baterie, ale naštěstí jsem měl s sebou náhradní.

Vizuálně skýtala kometa nádherný pohled zvláště v triedru a v hledáčku hlavního dalekohledu. Jakmile se trochu více setmělo, začal být i ohon viditelný pouhým okem, což také stálo za to. Poté co jádro komety zapadlo za obzor, byl ohon ještě několik minut viditelný (viz obr. č. 5) a pak zmizel i on.

Zážitky z dnešního dne jsem zatím nestrávil a nebýt fotek a kolegy, který pozoroval to co já, asi bych myslel, že se mi to jen zdálo. Ale byl by to nádherný sen.