Okrajové novinky III

Po velmi dlouhé době (je to více než rok...) se opět setkáváme u dalšího dílu zajímavých, leč poněkud opomíjených novinek ze světa astronomie, astrobiologie a příbuzných oblastí.

První příspěvek se týká známého fenoménu, že život na Zemi je tvořen výhradně z tzv. „levotočivých” aminokyselin. Jde o to, že některé molekuly se vyskytují ve dvou formách, které se sice naprosto neliší chemickým složením, ale v tom, že jedna forma není totožná se svým zrcadlovým obrazem. Takovéto objekty se obecně nazývají chirální, v chemii se používá speciální název, a to, že látky jsou enantiomery. Otázka, kterou si pokládají vědci už dávno, je, proč je pozemský život postaven výhradně na L- formě aminokyselin (druhá forma se označuje D-).

Začátkem roku 2009 vědci z Goddard Space Flight Center NASA oznámili, že zjistili přebytek L-isovalinu [1] (jedna z aminokyselin) v meteoritech pocházejících z asteroidů bohatých na uhlík (tzv. uhlíkaté chondrity [2]). To naznačuje, že „levotočivý” život započal svoji cestu ve vesmíru, kde v asteroidech byly vhodné podmínky pro vznik L-aminokyselin. Následné srážky způsobily, že kousky těchto planetek dopadly ve formě meteoritů na Zemi a daly tak vzniknout životu.

V nejnovější studii uvádějí, že nalezli přebytek L-isovalinu v mnohem širší skupině uhlíkatých chondritů (UC), což podle nich znamená, že se v asteroidech, ze kterých tyto meteority pocházejí, dělo něco, co favorizovalo vznik L-aminokyselin. Předchozí práce i tento výzkum zabývající se studiem vzácných typů UC naznačují, že přebytek L-aminokyselin na mateřských asteroidech je spojen s přítomností kapalné vody. Otázka nyní zní, jakým mechanismem k preferenci L-aminokyselin dochází, nicméně odpověď si vyžádá další výzkum. Zatím se zdá, že voda jen zesiluje už tak existující malý přebytek L-formy, ale není jeho prvotní příčinou. Jako jedna z možností připadá v úvahu radiace, která v počátcích sluneční soustavy mohla upřednostňovat vznik L- formy nebo naopak o trochu více ničit D-formu.

Další příspěvek [3] je z úplně jiné oblasti. V nedávno publikovaném článku vědců ze španělského Institute of Space Sciences (IEEC-CSIC) na Universitat Autònoma de Barcelona se píše o objevu exoplanety u proměnné hvězdy typu delta Scuti (také zvané trpasličí cefeidy, které pulsují jak radiálně tak neradiálně) WASP-33 (HD15082) v souhvězdí Andromedy vzdálené asi 378 světelných let od Země. Exoplaneta byla objevena v roce 2006 pomocí transitní metody. Planeta má hmotnost 4krát vyšší než je hmotnost Jupitera a oběhne svoji centrální hvězdu za 1,2 dne ve vzdálenosti 0,02 AU. Asi se zeptáte: a co má být? V dnešní době, kdy objevů exoplanet přibývá jako na běžícím páse, zvláště v poslední době, kdy byly zveřejněny první výsledky observatoře Kepler? Překvapivé na této planetě je to, že je pravděpodobně zodpovědná za pulzaci své mateřské hvězdy. Další zajímavostí, netýkající se však samotné planety, je její objev, protože na něm spolupracoval i amatérský astronom R. Naves z Montcabrer Observatory. Ukazuje se tak, jak důležitá je spolupráce mezi profesionálními a amatérskými astronomy.

A nakonec se vrátíme zpět na Zemi, a to konkrétně k tzv. nočním svítícím oblakům (NLC). Něco o této oblačnosti lze nalézt ve starším článku [4]. Novější data [5] z přístroje Ozone Monitoring Instrument (OMI) na satelitu Aura zpracovaná Matthew DeLandem z Science Systems and Applications Inc. a Goddard Space Flight Center pomohla vylepšit dříve získané informace o dlouhodobých trendech (tj. častější výskyt a vyšší jasnost NLC) a zárověn podpořit hypotézu, že jsou pravděpodobně spojeny s rostoucími koncentracemi skleníkových plynů v atmosféře.