Komety XII aneb "Sprchujete se rádi?"

V měsíci září se mimo dosah amatérských přístrojů ocitly všechny letní komety, a tak je třeba se na nějaký čas ohlédnout po jiném, pokud možno aktuálním, tématu. Abychom však učinili za dost "zpravodajské povinnosti", je nutno zmínit poslední aktuality o tělesech, která jsme měli možnost pozorovat v průběhu minulých měsíců.

Obr. 1: Graf zachycující aktivitu meteorického roje Perseid během intervalu 2.- 16.srpna 2002. [1]

Obr. 2: Předpověď aktivity Leonid v roce 2002. [2]

Prvním z nich je kometa C/2002 O4 Hoenig, která zářila na letní obloze jako objekt 8 mag po dobu dvou měsíců a připravila tak hezkou podívanou pro nejednoho majitele menšího dalekohledu. Koncem září se O4 Hoenig na většinu noci ztratila pod severním obzorem a stala se od nás takřka nepozorovatelnou. Nemusí nás to však nijak zvlášť mrzet, jelikož během posledního týdne září (tedy neočekávaně ještě před průchodem perihéliem 1. října 2002) kometa výrazně zeslábla a její pozorování bylo obtížné i v poměrně velkých přístrojích. Důvodem je pravděpodobně fragmentace jádra.

Druhým letním překvapením byla C/2002 O6 SWAN, která však začala rychle slábnout již počátkem září. Vzhledem k špatným pozorovacím podmínkám byla sledována už jen sporadicky jako velmi difúzní objekt ve tvaru doutníku, což může být opět příznakem rozpadu jádra.

Zajímavým krátkodobým poperihelovým zjasněním patrně prošla kometa 46P/Wirtanen. Očekávaného maxima jasnosti kolem 10 mag dosáhla koncem srpna v době průchodu perihéliem, načež začala mírně slábnout. Během září se však její jasnost vyhoupla až na 9,5 mag. Následoval pokles na hodnotu kolem 11 mag v polovině října a do konce měsíce je očekáváno rychlé slábnutí, neboť 46P/Wirtanen patří k tělesům aktivním jen v těsném okolí perihélia.

"Festival rozpadů" završí stylově kometa 57P/du Toit-Neujmin-Delporte, která po nečekaně jasném návratu s maximem kolem 12 mag zeslábla v průběhu září o tři magnitudy. Důvodem vysoké jasnosti je pozorovaná fragmentace jádra, které jsem věnoval samostatný článek již koncem července (Komety IX). Nyní se ukazuje, že právem. Na základě astrometrie jader komety 57P bude podle doktora Z. Sekaniny z Jet Propulsion Laboratory, California Institute of Technology třeba pozměnit některé detaily fyzikálních modelů fragmentace. Měření změn v rychlostech a vzájemných polohách jednotlivých částí 57P totiž ukázala, že původní rozpad na složky A a B sice nastal během průchodu perihéliem při minulém návratu v roce 1996, ale k oddělování dalších úlomků pak již pravděpodobně docházelo v nečekaně velké vzdálenosti od Slunce. Například komponenta F se patrně oddělila od původního jádra A teprve v květnu 2001, tedy 400 dní před průchodem přísluním. To je však v příkrém rozporu s představou, že prvotní příčinou fragmentace je slapové a tepelné namáhání jádra v těsné blízkosti Slunce.

No a teď už k těm novým tématům. Komety jsou ve většině případů mateřskými tělesy meteorických rojů (anglicky meteor shower, to abych osvětlil to sprchování, jinak samozřejmě ve významu déšť nebo přeháňka, což se letos taky hodí), a tak od fragmentace kometárního jádra je už jen krůček k oblíbené celoroční "taškařici" všech amatérských astronomů - sledování aktivity meteorických rojů. Za nejpopulárnější úkazy jsou v posledních letech považovány návraty dvou rojů - jednak srpnových Perseid, jejichž mateřskou kometou je 109P/Swift-Tuttle a za druhé listopadových Leonid, za které je zodpovědná 55P/Tempel-Tuttle.

Asi se mnou budete souhlasit, že letošní Perseidy nebyly nijak vydařené. Maximum nastalo jako obvykle kolem 12. srpna, kdy tlaková níže nad střední Evropou přinášela na naše území až nepřiměřené množství dešťových srážek - jak se ukázalo později. Přesto jsme na Vsetíně využili snad poslední okno v oblačnosti ke sledování alespoň krátkého úseku zvýšené aktivity tohoto roje. 10. srpna v 18h SELČ jsme operativně, na základě předpovědi počasí, zařadili do našeho programu původně zavrženou noc z 10. na 11. srpna. Pozorování se zúčastnili Emil Březina, Radek Malý, Pavel Svozil a Jiří Srba.

Obloha nad našim tradičním stanovištěm se vyčistila teprve po půlnoci, a to ještě ne úplně. Napozorovali jsme tedy jen dva intervaly - jeden hodinový a jeden třicetiminutový. Mezitím jsme si stihli prohlédnout komety O4 Hoenig a O6 SWAN (obě pomocí triedru 7x50). Vůbec poprvé v životě jsem měl možnost spatřit na obloze dvě komety během pěti minut, no není to úžasné?

Napozorovaná a předzpracovaná data byla co nejrychleji odeslána doc. Znojilovi do Brna, který v České republice zajišťuje shromažďování dat pro International Meteor Organisation - IMO. Naše pozorování byla spolu s dalšími 136 z celého světa (dalších 8 z České republiky) použita pro stanovení předběžného profilu aktivity Perseid v roce 2002, který je prezentován na [1]. Maximum aktivity letos nastalo 12. srpna v 22h SELČ s hodnotou přepočtené zenitové frekvence ZHR= 90+/-5. Graf aktivity v období 2.-16. srpna je uveden na obraze 1. Podle autorů byl letošní návrat Perseid průměrný. Na základě použitých pozorování se nepodařilo potvrdit výskyt ostrého maxima, které bylo typické pro polovinu devadesátých let.

Pokud jde o Leonidy, odborníci se shodují na tom, že letošní návrat bude pravděpodobně posledním mohutným na minimálně dalších 33 let (a podle některých modelů i na mnohem déle díky gravitačním poruchám způsobeným planetami). Leonidy jsou totiž velmi mladým rojem, který se prakticky projevuje pouze v době, kdy mateřská kometa 55P prochází přísluním - tedy zhruba jednou za 33 let. V té době Země potkává poměrně hustý oblak materiálu uvolněného z komety před pouhými stovkami let.

Výraznost roje na obloze je dána především střetovou rychlostí částic se Zemí. Drobounká zrnka prachu vlétají do atmosféry rychlostí 72 km.s-1 což je i mezi meteorickými roji unikátně vysoká hodnota.

Na základě úspěšných předpovědí z minulých let jsou pro letošní rok předpokládána dvě hlavní maxima. První nastane 19. listopadu v 5h SEČ (4 UT) podle různých autorů se ZHR v rozmezí 3000 - 5000 meteorů za hodinu. Za toto zvýšení je zodpovědný oblak materiálu uvolněný z komety 55P při návratu v roce 1767. Úkaz bude nejlépe pozorovatelný ve střední Evropě a severní Africe.

Druhé maximum by podle předpovědi mělo nastat 19. listopadu po půl dvanácté dopoledne, a bude tedy z Evropy nepozorovatelné. Nejvhodnějším místem pro jeho sledování bude Amerika. Pokud vyjdou nejoptimističtější předpovědi, mohli by naši kolegové spatřit až dvakrát tolik meteorů než my. Maximum je důsledkem setkání s materiálem z roku 1866.

Pravděpodobná jsou také krátkodobá zvýšení aktivity související s jinými oblaky. Všechna jsou předpovězena na 19. listopadu. Maximum 18. listopadu se však letos neprojeví nebo bude jen nevýrazné.

Kromě již tradičně vrtkavého listopadového počasí bude zájemcům působit problémy také Měsíc v úplňku. Pro pozorování 19. listopadu ráno vyberte místo s výhledem na severovýchod, kde se tou dobou bude nacházet souhvězdí Lva, ze kterého meteory zdánlivě vyletují. I za svitu měsíce byste mezi pátou a šestou hodinou ranní mohli spatřit až 20 meteorů za minutu. Hodně štěstí.