Komety XVIII aneb "Bezhlaví jezdci"

Stejně jako loni, je letní nebe v polovině července na komety nebývale chudé. Navíc se zdá, že se situace v dohledné době výrazně nezlepší. Všechna tělesa pozorovatelná ze severní polokoule mají buď velmi nepříznivé podmínky viditelnosti a nebo jsou příliš slabá pro vizuální sledování (v tom nejhorším případě platí obě varianty najednou).

Obr. 1: Série fotografií, které byly pořízeny kosmickou sluneční observatoří SOHO. První snímek zaznamenává vstup jedné z komet do sluneční atmosféry. Následující trojice pak dokumentuje pohyb "prachové struktury" po dráze komet (označeno šipkami). [1]

A tak jsou v současnosti, zcela nečekaně, nejjasnějšími kometami na obloze periodické 65P/Gunn a 116P/Wild 4. Jejich jasnost na hranici +12 mag sice není nijak oslnivá, ale při použití středně velkého dalekohledu by obě měly být v dosahu. Daleko větším problémem při pozorování je jejich nízká deklinace (-33° respektive -21°) a poloha těsně nad jižním obzorem. 65P se nachází v souhvězdí Střelce a je viditelná po celou noc, zatímco 116P můžete nalézt v první polovině noci ve Vahách. Pokud vyrážíte na dovolenou někam na jih, nezapomeňte s sebou vzít dalekohled, tam jsou pozorovací podmínky zmíněných komet mnohem lepší.

Obě komety mají maximum jasnosti již za sebou. 116P/Wild 4 prošla přísluním 21. ledna 2003 a nejvyšší jasnosti kolem +11,5 mag dosáhla v průběhu května. Se zvětšující se vzdáleností od Slunce bude v příštích týdnech výrazně slábnout. 65P/Gunn, která prošla periheliem 11. května tohoto roku, byla nejsnáze pozorovatelná v červnu s jasností kolem +11 mag. V průběhu července by její jasnost měla klesat jen velmi zvolna.

Kometa C/2002 O7 (LINEAR) ani zdaleka nesplnila původní předpoklady. Podle nich měla být již počátkem července jasnější +10 mag, nestalo se. Současná jasnost O7 (LINEAR) se pohybuje kolem +11 mag a její pozorování začíná být velmi obtížné. Kometa se totiž nachází v jarním souhvězdí Lva a to se pomalu ztrácí ve večerním soumraku. Navíc se rychle pohybuje směrem k jihu, takže zhruba od konce července bude od nás zcela nepozorovatelná. Týká se jí tedy stejná poznámka jako předchozí dvojice - chcete-li ji ještě spatřit, vyrazte na jih.

Z ostatních těles žádné předběžně nedosáhne takové jasnosti, aby bylo v průběhu prázdnin viditelné menšími dalekohledy. Zajímavá je další z periodických komet - 53P/Van Biesbroeck, která je v současnosti o magnitudu jasnější než se čekalo (dosahuje hodnoty jasnosti +13 mag). V průběhu srpna by to navíc mohlo být ještě o něco lepší, neboť 53P projde periheliem teprve 9. října 2003. Za zmínku stojí také nová kometa C/2003 K4 (LINEAR), která byla objevena jako planetkový objekt 28. května přehlídkovým systémem LINEAR. Jeho kometární povahu potvrdilo několik pozorovatelů hned v následujících dnech. C/2003 K4 (LINEAR) je v současnosti slabší +15 mag, ale v průběhu příštího roku by měla být sledovatelná triedry nebo dokonce pouhým okem - necháme se překvapit. O všem podstatném vás budu jako vždy informovat.

Na závěr mám pro vás jednu zajímavost. Dne 24. května zaznamenala kosmická sluneční observatoř SOHO dvojici komet vstupujících v těsném sledu do sluneční atmosféry. Obě tělesa patřila do Kreutzovy skupiny komet a pohybovala se po velmi podobných drahách. Vzdálenost jejich perihelia odpovídala hodnotě asi 0,1 slunečního poloměru nad povrchem Slunce (cca 0,0005 AU) a předpokládalo se tedy, že komety úplně zaniknou a rozptýlí se hluboko v koroně, stejně jako většina jim podobných.

Pomineme-li fakt, že dvojice těles na stejné dráze je poměrně neobvyklým jevem, projevila tato "dvojčata" ještě jinou zvláštnost. Po předpokládaném průchodu přísluním byla 27. května v místech očekávané polohy komet nalezena prachová struktura, pohybující se směrem od Slunce a připomínající samostatný kometární ohon. Podobný jev byl naposledy sledován v roce 1998 a jedná se teprve o třetí zaznamenanou "bezhlavou vlasatici" z celkového počtu 600 komet pozorovaných observatoří SOHO.

Celou událost lze vysvětlit tak, že poté co z malého jádra unikla většina těkavých látek i vody (což je za extrémních podmínek hluboko v koroně pravděpodobné), jsou přerušeny procesy vedoucí k tvorbě komy. Postupně zmizí centrální kondenzace a samotné jádro (pokud nějaké zbylo) je pro své malé rozměry nepozorovatelné. Zaznamenaná struktura pak odpovídá více-méně tomu, co známe jako prachový ohon. Jeho tvorba je v tak těsné blízkosti Slunce pro kometu doslova brutálním procesem a je dost možné, že oblak představuje většinu materiálu, původně vázaného v jádře.

Studie tohoto prachového oblaku by mohly pomoci nalézt odpověď na jednu z podstatných otázek fyziky komet, a to osvětlit rozdělení velikosti částic vázaných v jádře. Podle Dr. D. Bieseckera, pracujícího pro NOAA Space Environment Center - Boulder, Colorado, může vysoká soudržnost ohonu znamenat, že je z větší části tvořen zrnky prachu o stejné velikosti. Na přesný závěr je však ještě brzy. Nicméně se zdá, že třetím pozorováním byla potvrzena existence skupiny těles, která z dosud neznámých důvodů mají schopnost na krátkou dobu vytvořit samostatně existující prachový ohon.