Vizuální pozorování meteorů na Vsetíně: první roky

Letos o prázdninách uplynulo přesně 20 let od našeho prvního odborného pozorování meteorů. V současnosti je sledování meteorické aktivity – vizuálně a nověji také prostřednictvím pasivního radaru nebo videokamery – hlavní astronomickou odbornou činností, které se na Hvězdárně Vsetín věnujeme. Historii vizuálních pozorování si stručně představíme ve dvou článcích. V prvním z nich se vrátíme na konec minulého století, kdy jsme s meteory začínali.

Obr. 1: Zimní snímek pozorovací lokality Vsetín - Ježůvka. Foto: E. Březina

Obr. 2: Znak Sekce MPH Bolid byl používán hlavně koncem 90. let.

Počátky sledování meteorů na Vsetíně

Meteory, kterým se někdy romanticky říká létavice či padající hvězdy, samozřejmě sledovali už naši předchůdci na hvězdárně v 50. až 70. letech minulého století. Většinou se však jednalo pouze o pozorování meteorů v rámci "kochání se" krásami noční hvězdné oblohy. Kromě malé zmínky o expedici VSELEX, která se na Vsetíně (neznámo, kde přesně) konala v půlce listopadu roku 1957, se zde totiž nepodařilo nalézt žádné další dokumenty nebo záznamy o tom, že by pozorování meteorů byla nějak odborně zaměřena či zpracovávána. A pamětníci, kteří by nám mohli něco z těchto dřevních časů hvězdárny objasnit, už bohužel nejsou mezi námi.

K tomu, aby současná generace vsetínských hvězdářů začala pozorovat meteory, vedlo hned několik důvodů. Hlavně jsme chtěli dělat nějakou odbornější astronomickou činnost, z níž bychom po zpracování získali takové výsledky, které mohli následně využít také další astronomové v České republice, ale i jinde ve světě. Druhým důvodem bylo, že koncem roku 1992 přiletěla do centrálních oblastí Sluneční soustavy, a tedy i do blízkosti planety Země, kometa 109P/Swift–Tuttle, která je mateřským tělesem meteorického roje Perseid. V následujících letech pak bylo možné pozorovat zvýšenou aktivitu meteorů tohoto velmi známého roje. A na začátku léta roku 1994 se k nám dostala zpracovaná pozorování meteorů od kolegů z valašskomeziříčské hvězdárny. Po zjištění, že nejde o nic složitého, jsme se rychle začali připravovat na vlastní pozorování. Sehnali jsme si potřebné informace a návody, vše nastudovali a v polovině prázdnin se domluvili na první zkoušce našich schopností.

První zkušební a ostrá pozorování

V noci z 1. na 2. srpna 1994 zalehla šestičlenná skupina "lovců meteorů" na zahradě hvězdárny poprvé do spacáků pod hvězdnou oblohu. Zahradou se začaly ozývat známé meteorářské výkřiky "Stopa!", jež oznamovaly, že někdo z pozorovatelů právě spatřil přelet meteoru. Kromě pracovníka hvězdárny Pavla Svozila patřila většina z prvních pozorovatelů k nejzkušenějším a nejaktivnějším členům tehdejšího astronomického kroužku III. A tak tomu bylo i v dalších letech.

Po úspěšné zkoušce jsme 10. srpna za soumraku vyrazili do kopců nad hvězdárnou, na louku nacházející se na hřebeni nedaleko chráněné lokality Ježůvka, k prvnímu ostrému pozorování. Bylo jím sledování meteorického roje Perseid v době maxima jeho aktivity. Pozorovali jsme dvě noci za sebou a z noci 11./12. srpna již byly do databází meteorů přijaty naše první zpracované výsledky.

Pozorovací místo Ježůvku (viz obrázek 1) jsme pak využívali dalších 13 let – hlavně každoročně o prázdninách ke sledování Perseid. Méně aktivní meteorické roje se většinou pozorovaly z areálu hvězdárny.

Na jaře roku 1995 vznikla na Hvězdárně Vsetín Sekce meziplanetární hmoty Bolid (viz obrázek 2), která se svou činností zaměřila nejen na pozorování meteorů, ale také komet. Svůj název Bolid získala podle označení mimořádně jasných meteorů, které lze na obloze spatřit jen výjimečně.

Perseidy a další meteorické roje

Už na začátku našeho meteorářského snažení jsme se rozhodli, že se budeme věnovat hlavně pozorováním v obdobích okolo maxima aktivity nejvýznamnějších meteorických rojů. Až na několik výjimek způsobených nepřízní počasí jsme každoročně v srpnu sledovali Perseidy.

Z dalších významnějších rojů byly v průběhu uplynulých 20 let pozorovány Lyridy (vždy v dubnu), komplex čtyř rojů Aquarid (v srpnu), a dále v říjnu Orionidy a v polovině listopadu Leonidy. Občas jsme však sledovali také meteory z rojů s mnohem exotičtějšími názvy – například Alfa Capricornidy nebo Kappa Cygnidy.

Zde krátké vysvětlení: meteorické roje dostávají názvy podle svých radiantů, což jsou poměrně malé oblasti na obloze, z nichž meteory vlivem perspektivy jakoby vylétají. Pojmenování rojů je pak odvozeno od souhvězdí, popř. nějaké jasnější hvězdy v blízkosti radiantu.

V březnu roku 2000 vyzkoušel autor tohoto článku pozorovat meteory z komplexu rojů Virginid vizuálně se zakreslováním, kdy se spatřené meteory, resp. jejich dráhy na obloze, zakreslují pomocí pravítka co nejpřesněji do speciálních hvězdných map v gnomonické projekci. Jednalo se však jen o ojedinělý pokus a metodu se zakreslováním jsme již nadále při pozorování meteorů nepoužívali.

Dokončení (2. část o pozorovacích expedicích)