Polární záře 20. listopadu 2003

Po mnoha oblačných nebo bohužel i prospaných nocích, kdy nad územím ČR „zuřila“ polární záře, jsme se konečně dočkali i na Vsetíně. Jako první spatřil polární záři „nováček na hvězdárně“ – Jan Rohan a dal vědět Ondrovi Volčíkovi, který se spolu s Emilem Březinou vypravil na pozorovací stanoviště Hvězdárny Vsetín, na Ježůvku. Tam také vyrazili i Jan Babovec a Tom Zajíc, kteří dostali alert prostřednictvím internetu. Já jako „pilný student“ jsem trápil své PC „nesmyslnými“ programy z TP6 :-) a když mě to asi ve 22:00 přestalo bavit, navlékl jsem na sebe pyžamo a s nevědomým klidem zalehnul do postele. Díky bohu mě napadlo dát si nabít mobil. Sotva jsem to udělal, volá Jan Rohan: „Je vidět polární záře.“ „Hurráááá!!!!!!!!“, zakřičel jsem.

Obr. 1: Sluneční skvrna číslo 484. [1]

Obr. 2: Aktivita polárních září na mapě z družice NOAA. [2]

Obr. 3, 4 a 5: Fotografie polární záře nad Vsetínem. Autor: Marián Trlica (fotogalerie)

V mžiku jsem na sebe naházel oblečení, vzal foťák a chvátal na hvězdárnu pro stativ. Vzhledem k tomu, že byla mlha, která by se dala krájet, vyrazil jsem i já na obvyklé pozorovací stanoviště, již zmiňo-vanou Ježůvku, která je asi o 200 m výše než hvězdárna a většinou zde mlha nebývá. Po cestě jsem neviděl na krok, ale když jsem vyšel kousek výš a pozvednul zrak, moje MHV byla zhruba 0 magnitud a na severu jsem viděl obří rudé skvrny sahající téměř až k nadhlavníku. Po pár výškových metrech se však podmínky opět velmi zhoršily. Pomalu jsem začal propadat skepsi, že i Ježůvka bude v mlhách. V duchu jsem začínal vybírat alternativy pozorovacích stanovišť s větší nadmořskou výškou. Naštěstí nikam jinam jsem již chvátat nemusel. Mlha skončila, jako když utne, jen pár desítek metrů pod Ježůvkou. Tam jsem (stejně jako všichni ostatní dnes v noci) dorazil v rekordním čase. Obvykle jsme zde tak za 45 minut. Dnes nám to netrvalo ani 30 minut. A tak jsem již ve 22:45 pořídil první fotografie. Bohužel to nejlepší (okolo 20:45) jsem nestihnul :-(, ale vzhledem k tomu, co jsem viděl skrz tu „úžasnou“ mlhu, to muselo být naprosto skvělé.

To, co jsem viděl po příchodu, mi naprosto vyrazilo dech a ani ve snu jsem si takhle nepředstavoval „auroru borealis“ na padesáté rovnoběžce. Na severu se předváděla nádherně červená záře se žlutými pruhy. Úžasná byla i zelená oblaka sahající chvílemi až za nadhlavník. Opravdu byly chvíle, kdy jsme byli obráceni směrem k jihu a sledovali překrásnou podívanou. Celé představení bylo nesmírně dynamické a rychlé. Části oblohy se rozsvěcovaly, aby po chvíli zhasly a rozzářily se jiné. Nádherný byl též zelený pruh táhnoucí se od východu k západu, který jsme zpozorovali již na zpáteční cestě někdy kolem 01:00. Bylo neuvěřitelné pozorovat, jak se tento pruh začíná rozsvěcovat a postupně „projíždí“ oblohou z jedné strany na druhou. A tuto podívanou ještě doplňovaly dokonalé louče o délce chvílemi až 50°, které vycházely jako by ze společného radiantu někde v nadhlavníku. Naše pozorování jsme definitivně ukončili ve 02:00. Zážitek na celý život.

Zpět na hvězdárnu jsme dorazili až před třetí hodinou. Ještě jsme dali vědět prostřednictvím SMPH mailing listu o na-šem pozorování a plni zážitků z uplynulé noci jsme se rozešli do svých domovů. Až poté, co jsme se vyspali, jsme zjistili to, co jsme již stejně tušili, že šlo o nej-větší polární záři za uplynulých 50 let. Ze zpráv na internetu jsme se dozvěděli, že byla zaznamenána až v Řecku a jižním Turecku. Neobvyklá byla též délka trvání celého úkazu. První zprávy o pozorování z území ČR přišly již krátce po 18:00 a sledovali jsme ji až do zmiňovaných dvou hodin. Intenzita celého úkazu je krásně patrná na polárních mapách družic NOAA (obr.2). A nejlepší na tom je, že celá tahle podívaná vznikla díky erupci v aktivní oblasti kolem poměrně malé sluneční skvrny č. 484 (obr.1). Ta nebyla ani zdaleka z největších v poslední době. Vyvržený materiál v podo-bě vysokoenergetických částic slunečního větru však směřoval přímo k Zemi a při kontaktu s její magnetosférou a atmosférou způsobil ono nebeské divadlo v podobě pozorované polární záře.

Zpět na hvězdárnu jsme dorazili až před třetí hodinou. Ještě jsme dali vědět prostřednictvím SMPH mailing listu o našem pozorování a plni zážitků z uplynulé noci jsme se rozešli do svých domovů. Až poté, co jsme se vyspali, jsme zjistili to, co jsme již stejně tušili, že šlo o největší polární záři za uplynulých 50 let. Ze zpráv na internetu jsme se dozvěděli, že byla zaznamenána až v Řecku a jižním Turecku. Neobvyklá byla též délka trvání celého úkazu. První zprávy o pozorování z území ČR přišly již krátce po 18:00 a sledovali jsme ji až do zmiňovaných dvou hodin. Intenzita celého úkazu je krásně patrná na polárních mapách družic NOAA (obr.2). A nejlepší na tom je, že celá tahle podívaná vznikla díky erupci v aktivní oblasti kolem poměrně malé sluneční skvrny č. 484 (obr.1). Ta nebyla ani zdaleka z největších v poslední době. Vyvržený materiál v podobě vysokoenergetických částic slunečního větru však směřoval přímo k Zemi a při kontaktu s její magnetosférou a atmosférou způsobil ono nebeské divadlo v podobě pozorované polární záře.

Plni dojmů jsem slavili v AK III naší první polární záři. Když přišel Honza Rohan, hrdina noci, díky jehož včasnému varování jsme tuto parádní show mohli spatřit, tak nám oznámil, že jelikož byl po nemoci, nemohl tedy vůbec pozorovat a neviděl tak „lautr“ nic. Proto bych chtěl alespoň symbolicky věnovat tento článek Honzovi Rohanovi. Díky Honzo!!!

Na závěr bych si ještě dovolil poděkovat všem zúčastněným pozorovatelům za jejich pomoc při líčení krás polární záře pro tento článek.