Velké vánoční setkání planet Jupiter a Saturn

V ponděli 21. prosince proběhne na Hvězdárně Vsetín pozorování nejvzácnějšího úkazu tohoto století. Pojďme si ho trochu přiblížit.

Předvánoční čas nám zpestří krásné nebeské divadlo, které lze určitě zařadit mezi nejpozoruhodnější a nejvzácnější úkazy tohoto století.

Po celou druhou polovinu roku jsme mohli pozorovat, jak se k sobě na obloze postupně přibližují planety Jupiter se Saturnem. A přesně v den zimního slunovratu, v pondělí 21. prosince dojde k tzv. velké konjunkci, tedy k jejich velmi těsnému zdánlivému přiblížení. Obě spaříme již za soumraku nízko nad jihozápadním obzorem. Od sebe je bude dělit úhlová vzdálenost jen 0,1°, což odpovídá zhruba pětině průměru měsíčního úplňku. Pokud se na pozorování této konjunkce vyzbrojíte dalekohledem se širším zorným polem, tak spatříte nejen obě planety najednou, ale s nimi i čtyři Jupiterovy velké měsíce a ve větších přístrojích dokonce i Saturnův prstenec. Samotný okamžik jejich nejtěsnějšího přiblížení ale bohužel neuvidíme, protože v té době budou obě planety už pod horizontem.

A proč je letošní setkání tak výjimečné? Podle zákonů nebeské mechaniky dochází ke konjunkcím obou planet přibližně každých 20 let. Ovšem ne všechna jejich setkání jsou tak těsná. Na příští podobně blízké si budeme muset počkat až do poloviny března roku 2080. A naopak předchozí velká konjunkce se odehrála v roce 1623. Jenže byla na denní obloze, takže zanikla v záři Slunce a nikdo ji neviděl. Opravdu snadno pozorovatelné těsné přiblížení Jupitera a Saturnu nalezneme až v roce 1226, tedy před 794 lety!

Čas Vánoc přidává této události ještě další rozměr. Lidé se občas astronomů ptají, co vlastně byla ta hvězda betlémská, která zvěstovala narození Ježíše Krista. A jsou udiveni, že na tuto otázku ještě neznáme přesnou odpověď. Kupodivu, s velkou jistotou se dá vyloučit kometa. Dnes s Betlémskou hvězdou nejčastěji spojovaný symbol neměl v dobách minulých vůbec dobrou pověst. Spíše lidi strašil, než aby zvěstoval radostnou novinu. Navíc až do druhé poloviny 16. století byly komety považovány za atmosférické úkazy a nepatřily do sféry hvězd.

Zobrazení komety jako hvězdy Betlémské asi jako první použil italský malíř Giotto di Bondone. Ten počátkem 14. století pracoval na výzdobě kaple rodiny Scrovegniů v italské Padově. A při tvorbě fresky Klanění tří králů se nejspíš nechal inspirovat svým zážitkem z návratu jasné (Halleyovy) komety v roce 1301.

Asi nejsprávnější vysvětlení, co by mohla ona betlémská hvězda být, navrhl Johannes Kepler. Tento slavný astronom rudolfínské doby v prosinci roku 1603 pozoroval na obloze konjunkci podobnou té letošní. Napadlo ho zpětně propočítat, zda v období kolem počátku našeho letopočtu také nenastalo takové postavení planet. Zjistil, že právě v době Ježíšova narození došlo k velké konjunkci, kdy se setkání Jupiteru se Saturnem opakovalo dokonce třikrát během půl roku. To proto, že na rozdíl od dnešní situace byly planety navíc ještě v opozici, tedy naproti Slunci (vnější planety se v době opozice po obloze pohybují nějakou dobu zpětně, protože Země je při svém oběhu kolem Slunce „předbíhá“). Taková událost jistě nemohla uniknout babylonským hvězdopravcům a možná právě ona přivedla tři mudrce nebo snad krále k místu Ježíšova narození.

Muzeum regionu Valašsko připravuje mimořádné pozorování Velká konjunkce Jupiteru se Saturnem v pondělí 21. prosince od 16:30 hodin. Podrobnosti najdete ZDE