Kosmonautika VIII - Co přinesl rok 2002

Uplynulý rok 2002 byl co se týče počtu uskutečněných startů nosných raket srovnatelný s rokem 2001. Celkem se uskutečnilo 63 startů. Z nichž po jednom neúspěchu zaznamenala RKA, ESA a Čína. Při těchto startech bylo vyneseno na oběžnou dráhu kolem Země 89 telekomunikačních, vědeckých a vojenských družic. V následujících řádcích bych se rád zmínil o významných družicích, nových nosných raketách a samozřejmě o pokračující výstavbě Mezinárodní kosmické stanice ISS.

Obr. 1: Raketa Atlas 5 ve verzi 401 při premiérovém startu z 21. 8. 2002 [2].

Obr. 2: Raketa Delta 4 ve verzi M+4.2 při premiérovém startu z 20. 11. 2002 [3].

Obr. 3: Pohled na Mezinárodní kosmickou stanici ISS, jak ji zachytili astronauti z paluby raketoplánu Endeavour při poslední návštěvě v roce 2002 [?].

V loňském roce odstartovala trojice nových nosných raket. Dva zástupce připravily Spojené státy americké (Atlas 5, Delta 4) a jednoho Evropská kosmická agentura ESA (Ariane 5 ESC-A). První odstartovala raketa Atlas 5 ve verzi 401. Start proběhl po odkladu z kosmodromu na Cape Canaveral 21.8.2002 a byla při něm vynesena telekomunikační družice Hot Bird 6. Atlas 5 je tvořen prvním stupněm CCB (Common Core Booster), který je poháněn dvoukomorovým motorem RD-180 (odvozen od motoru RD-170) a druhým stupněm Centaur (CIII), který pohání kryogenní motor RL 10A-4-1. Nosnost takto konfigurované rakety je 5 000 kg na GTO (dráha přechodová ke dráze geostacionární). Společnost Lockheed Martin připravila nepřeberné množství variant Atlasu 5, kdy se kombinuje stupeň CCB až s pěti urychlovacími bloky na tuhé pohonné látky (TPL) a stupněm Centaur, který může být poháněn jedním nebo dvěma motory RL 10A-4-1(2). Rovněž se připravuje Atlas 5 heavy, u kterého by měly první stupeň tvořit tři paralelně řazené stupně CCB. Nosnost tohoto nejsilnějšího Atlasu 5 je 13 500 kg na GTO.

V pořadí druhou raketou, která uskutečnila svůj premiérový start v roce 2002 byla Delta 4 (verze M+4.2) společnosti Boeing. Start byl dvakrát odložen a konečné datum bylo stanoveno na 20.11.2002. Na oběžnou dráhu kolem Země byla vypuštěna telekomunikační družice Eutelsat W5. Raketa Delta 4 má stejnou architekturu jako Atlas 5. První stupeň CBC (Common Booster Core) je poháněn kryogenním motorem RS-68 o tahu 2,891 MN, druhý pak motorem RL 10B-2. Opět je připraveno několik variant Delty 4, které se liší hlavně v počtu urychlovacích bloků s motorem GEM-60 na TPL. Stejně jako u Atlasu 5 se i u Delty 4 počítá s nasazením těžké varianty - Delta 4 heavy o nosnosti 13 130 kg na GTO

Posledním nováčkem uplynulého roku je Ariane 5 ESC-A. Tu však při jejím premiérovém startu provázely technické problémy, které vyvrcholily destrukcí rakety a užitečného zatížení 455 sekund po startu. Na oběžnou dráhu se tak nikdy "nepodívaly" družice Hot Bird 7 a Stentor. Ariane 5 ESC-A je oproti základní verzi Ariane 5 poháněna zdokonaleným motorem Vulcain Mk.2 u prvního stupně a osvědčeným motorem HM-7B u stupně druhého. Zdokonaleny byly také mohutné urychlovací motory MPS, u kterých byl zvýšen maximální tah na 7 080 kN. V roce 2006 se plánuje start výkonnější verze Ariane 5 ESC-B.

V loňském roce byla na oběžnou dráhu vypuštěna i některá zajímavá či významná tělesa. V první řadě to byla evropská vědecká družice Envisat (Environmental Satellite). Jeho primárním úkolem je sledovat životní prostředí. K tomu mu slouží velké množství vědeckých přístrojů pro sledování a zkoumání zemské atmosféry, měření teploty a zbarvení světových oceánů, zjišťování pohybů ledovců, sesuvů půdy, atd. Koncem března byla pomocí nosné rakety CZ-2F vynesena v pořadí třetí čínská kabina Shen Zhou 3 pro připravovaný let prvního taikonauta. Koncem roku 2002 byla vynesena čtvrtá kabina Shen Zhou 4. Po tříleté odmlce opět zaburácel na izraelském kosmodromu Palmachim motor rakety Shavit, která vynesla na oběžnou dráhu vojenskou špionážní družici Offeq 5. Dne 3.7.2002 proběhl dlouho očekávaný start vědecké sondy Contour (Comet Nucleus Tour). Ta byla úspěšně navedena na parkovací dráhu kolem Země a čekala na správný okamžik zážehu motoru Star 30 na TPL. Po motorickém manévru se sonda neozvala řídícímu středisku. Odborníci z NASA nevěděli, co se přihodilo a tak začali sledovat možné dráhy, kde by se mohla sonda nacházet. 16. srpna bylo oznámeno, že po předpokládané dráze sondy se pohybují dva (později zjištěny tři) objekty. Pravděpodobnou příčinou zničení sondy bylo odpadnutí části zrna motoru Star 30, které zacpalo trysku motoru. Došlo k nárůstu tlaku a následnému roztržení motoru a sondy. Tento nezdar byl velkou ranou pro "kometáře", neboť sonda měla zkoumat jádra komet 2P/Encke a 73P/Schwassmann-Wachmann 3. Zato meteorology potěšil start Ariane 5 ze dne 28.8.2002 při němž byla vynesena družice MSG-1 (Meteosat Secound Generation). Série těchto družic má postupně nahradit stávající síť meteorologických družic typu Meteosat.

Rok 2002 byl také rokem pokračující výstavby Mezinárodní kosmické stanice ISS. První loňský let se uskutečnil 21.3., kdy byl na stanici dopraven náklad pomocí Progressu-M1 8. Zásobovací loď Progress letěla ke stanici ještě dvakrát, a to jako Progress-M 46 (26.6.2002) a Progress-M1 9 (25.9.2002). Důležitou procedurou v životě stanice je výměna záchranné lodi Sojuz. První proběhla 5.5.2002, kdy ke stanici dorazil Sojuz-TM 34 s návštěvnickou posádkou ve složení Jurij Gidzenko, Roberto Vittori a Mark Shuttleworth (druhý vesmírný turista). Druhou byl let Sojuzu-TMA 1 se Sergejem Zaljotinem, Frankem De Winnem a Jurijem Lončakovem. Nejzajímavější a veřejností nejvíce sledované jsou lety amerického raketoplánu. Ten loni zavítal k Mezinárodní kosmické stanici celkem čtyřikrát. Při prvním letu byla na stanici umístěna první část kolejové dráhy (ITS S0) pro vozítko CETA. Druhý let raketoplánu byl ve znamení výměny dlouhodobé posádky. Novými obyvateli stanice se stala Peggy Whitsonová společně s Valerijem Korzunem a Sergejem Treščevem. Při tomto letu byl ke stanici připojen zásobovací modul MPLM Leonardo, který byl po vyložení odvezen raketoplánem zpět na Zemi. Při třetím letu byla na stanici připevněna další část kolejové dráhy (ITS S1). Při posledním loňském startu byla vyměněna stávající posádka stanice za Kennetha Bowersoxe, Donalda Pettita a Nikolaje Budarina. Posádka raketoplánu připevnila další část kolejové dráhy (ITS P1). Po roce 2002 se Mezinárodní kosmická stanice ISS opět o několik kroků přiblížila své konečné podobě.

Rok 2002 je tedy za námi se všemi svými úspěchy i neúspěchy. Popřejme tedy všem astronautům, kosmonautům, vědcům, technikům a konstruktérům, kteří pro nás dobývají vesmír, mnoho šťastných vesmírných letů, pracovních úspěchů a bohatý rozpočet v roce 2003.