Kosmonautika XXI – Minotaur na ranní obloze

V sobotu 16. prosince 2006 odstartovala z amerického kosmodromu Wallops Island nosná raketa Minotaur s dvojicí technologických družic TecSat-1 a GeneSat-1. Start proběhl přesně v 7 hodin místního času (13:00 SEČ) a způsobil překrásné divadlo na ranní obloze, které mohli sledovat obyvatelé východního pobřeží Spojených států amerických [1]. Jednalo se již o šestý start tohoto kosmického nosiče, a je potřeba zdůraznit, že zatím všechny byly úspěšné.

Obr. 1: Raketa Minotaur při předstartovních přípravách na kosmodromu. Oproti vojenskému základu nestartuje z podzemního sila. [6]

Obr. 2: Druhý start rakety Minotaur se konal dne 19. července 2000 a byly při něm vyneseny tři experimentální družice amerického letectva. [7]

Obr. 3: Kouřová stopa za startující raketou Minotaur. Start proběhl v sobotu 16. prosince 2006 z kosmodromu Wallops Island. [1] Autor: Geoff Chester

Obr. 4: Kouřová stopa za startující raketou Minotaur osvětlená zapadajícím Sluncem. Start proběhl v sobotu 23. září 2005 z kosmodromu Vandenberg. [8] Autor: Nick Hilton

Společnost Orbital Science Corporation (dále jen Orbital) navrhla raketu Minotaur na zakázku pro orbitální a suborbitální program OSP (Orbital/Suborbital Program) amerického letectva U.S. Air Force. Při vývoji se kombinovaly prostředky a technologie vyvinuté americkou armádou pro balistické nosiče jaderných zbraní a společnosti Orbital, která se zabývá vývojem nízkonákladových kosmických nosičů, systémů družic, pokrokových technologií v kosmonautice, ale také obranými systémy proti balistickým střelám (protiraketový deštník).

Minotaur je konstruován jako čtyřstupňová raketa se všemi stupni na tuhé pohonné látky. První dva jsou použity z balistické rakety LGM-30F Minuteman II, která byla od roku 1965 zařazena do výzbroje strategických sil amerického letectva. Do roku 1967 bylo předáno celkem 450 raket, z nichž každá nesla jednu bojovou hlavici s jadernou náloží o síle 1,2 megatuny TNT [2]. Po vyřazení v roce 1997 se pro Minotaur využil první stupeň o hmotnosti 23 tun, délce 5,7 m a průměru 1,7 m, který pohání jeden motor M55A1 na tuhé pohonné látky. Po přibližně jedné minutě činnosti motoru se první stupeň odhazuje a zapaluje se motor druhého stupně. Ten je opět z balistické rakety Minuteman II a označuje se jako SR19. Hmotnost stupně je 6 tun, délka 4,1 m a průměr 1,3 m. Další dva stupně již pochází z vývojové dílny společnosti Orbital a využívají většinu prvků (včetně motorů) z nosné rakety Pegasus. Třetí stupeň má hmotnost 4 tuny, délku 3,6 m a průměr téměř stejný jako u druhého stupně. Pohon zajišťuje jeden motor Orion 50XL na tuhé pohonné látky. Poslední, čtvrtý, stupeň je uložen pod aerodynamickým krytem a má hmotnost necelou 1 tunu, délku 1,3 m a průměr 1 m. Jeho pohon je zajištěn motorem Orion 38. Celková hmotnost rakety Minotaur je 36 tun a délka 19,2 m. V takovéto konfiguraci je nosnost na nízkou oběžnou dráhu (výška 185 km a sklon 28,5°) 580 kg, což odpovídá startu z kosmodromu Cape Canaveral na Floridě, odkud však raketa Minotaur dosud nestartovala. Pro starty se používá kosmodrom Wallops Island u pobřeží státu Virginia a Vandenberg v Kalifornii. Pro vypouštění družic na dráhy s vysokým sklonem se plánovalo využití aljašského kosmodromu Kodiak, ale dosud odtamtud žádná raketa Minotaur neodstartovala [3].

První start nosné rakety Minotaur se uskutečnil 27. ledna 2000 z kosmodromu Vandenberg a bylo při něm vypuštěno celkem 10 technologických družic. Jejich provozovatelem byla ve čtyřech případech americká armáda, v pěti případech se jednalo o družici univerzitních studentů a poslední družici Stensat provozují radioamatéři. Další start se uskutečnil ještě téhož roku 19. července a jednalo se čistě o vojenský let s trojicí technologických družic amerického letectva. Následujících pět let nedošlo k žádnému dalšímu startu rakety Minotaur až do 11. dubna 2005, kdy byla vypuštěna experimentální družice letectva s krycím označením USA 165. A stejně jako v roce 2000, tak i v roce 2005 proběhl druhý start 23. září s družicí USA 185, kterou provozuje vládní organizace pro pokročilý vojenský výzkum DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency). V letošním roce se první start rakety Minotaur uskutečnil 15. dubna a bylo při něm vypuštěno šest vědeckých družic Formosat 3. Tyto družice se zabývají výzkumem atmosféry Země a provozuje je Taiwanská národní kosmická agentura NSPO. Zatím poslední start proběhl 16. prosince 2006, poprvé z kosmodromu Wallops Island, a byly při něm vyneseny dvě technologické družice (viz začátek článku) [4].

V následujících letech je plánováno kromě letů s vojenskými, vědeckými nebo komerčními družicemi také testování záchranného systému pro raketu Ares 1, se kterou počítá NASA jako s nosičem nového dopravního prostředku Orion. Na rok 2008 je naplánován první start nové rakety Minotaur IV, která bude využívat stupňů z balistické rakety LGM-118A Peacekeeper, dále pak z nosných raket Minotaur, Taurus a Pegasus. Raketa Minotaur IV bude mít celkem pět stupnů na tuhé pohonné látky a její nosnost bude 1 735 kg na nízkou oběžnou dráhu s výškou 185 km a sklonem 28,5° [5]. Možné kosmodromy, odkud bude možno startovat jsou stejné jako v případě Minotauru.

!!! BONUSOVÉ VIDEO ZE STARTU RAKETY MINOTAUR !!!